Moje
maminka je lékařka. Velice šikovná, chytrá a vnímavá. Své pacienty léčí
svědomitě a tak, aby se nic nepodcenilo. A proto vůbec nechápu, kde se to
v ní vzalo. Ta myšlenka, že jsme s bratrem simulanti a hypochondři. Chtěli
jsme se jako malí ulít ze školy? Neexistovalo. Všechno odhalila.
Nechtěli jsme se ulít, ale byli jsme opravdu nemocní? To už jsme skoro museli
mít smrt v očích, aby nám dovolila zůstat doma. Když už jsme dosáhli
tohoto malého vítězství, pečlivě nás pozorovala a jakmile ucítila mírné
zlepšení, už jsme zas ráno nahodili aktovku na záda. Nutno uznat, že díky této
spartánské výchově s bratrem leccos vydržíme a nepadneme na lože hned
s prvním náznakem rýmy.
Bohužel
pro taťku, i on u mamky spadá do kategorie simulantů a hypochondrů. Stejně jako
u mě a bráchy, ani u něj to ale není oprávněně. Jednou ho však skolila choroba
natolik, že ulehl a i přes mamčiny protesty si vzal nemocenskou. Mamka tedy
taťkovi naordinovala paralen a čaj s citronem a čekala okamžité zlepšení.
Nedělo se. Ba po týdnu choroby taťkovi bylo stále hůře a hůře. Tak se tedy mamka v práci poradila se stejně skeptickými kolegy a domů vítězoslavně dorazila s receptem. Ovšem babským receptem. Jeho podstata spočívala v tom, že se smíchá rozmačkaný česnek, nastrouhaný zázvor, pepř, majoránka a já nevím co ještě, vytvoří se z toho kašička, kterou zabalíme do plátýnka a nemocný kašičku v plátýnku žvýká, šťávu však vyplivuje. Takhle se to žvýká tak dlouho, až se všechna šťáva z kašičky vyžvýká a do druhého dne je nemocný jako rybička.
Tatík,
ve stavu těsně před umřením, přijal se skeptickým pohledem naplněné plátýnko,
zavřel se v koupelně a poctivě žvýkal. Mamka si v kuchyni mnula ruce
a chválila se, že není nad přírodu a jaký že je lékař století. Antibiotika jsou
pro sraby!
Po
půl hodině se otec vypotácel z koupelny, něco zachraptěl a skácel se do
postele. Mamka naše vyděšené pohledy uklidnila chápajícím pokývnutím hlavy a
laskavým hlasem pravila, ať počkáme do rána, to budeme koukat, jak taťkovi
bude!
Měla
pravdu, koukali jsme. S hrůzou v očích. Taťkův stav se rapidně
zhoršil. Teplota vyskočila na 40 stupňů. Mamka taťkovi vyčinila, že šťávu
z plátýnka určitě nevyplyvoval, jak měl, ale polykal. Tatík na to jen něco
zasýpal a bylo vidět, že i to ležení v posteli ho vysiluje. Mamka
zachovala kamennou tvář a tvrdila, že to se tělo teprve srovnává se všemi těmi
přírodními léčivými látkami, které předešlý den dostalo. Do večera bude taťkovi
dobře.
Do
večera bylo taťkovi ještě hůře. V mamce se konečně probudily její seriózní
lékařské geny a tatík dostal antibiotika. Z nemoci se vylízával další 2
týdny. Plátýnka jsme vyhodili.
Žádné komentáře:
Okomentovat